Rodiče a děti "v síti"- jak využít filmy upozorňující na zneužívání prostřednictvím internetu

Blíží se uvedení filmu V síti, který zobrazuje, jak jednoduché je sexuálně zneužít dospívající dívky – získat nejprve jejich důvěru, pak jejich intimní fotografie i osobní setkání (detailněji na webu ČT: https://www.ceskatelevize.cz/porady/12360773574-v-siti/).  Proběhly první projekce, v médiích i na sociálních sítích se objevují první ohlasy. Vlnu zájmu mezi rodiči dospívajících, zejména dívek vyvolal již první trailer uvedený loni na jaře. Rodiče, často vedeni svým strachem, se dotazovali i u nás v SPRSV, zda mají trailer a následně film pustit. Tyto dotazy i následné rodičovské zkušenosti mne dovedly k zamyšlení, jak s tímto typem filmů vhodně pracovat v domácím (i jiném) prostředí. Film V síti je záslužný český počin, na internetu lze najít další obdobná, až šokující videa na podobné téma v angličtině, stačí zadat Child Predators Experiment.

Rodičovské obavy ze zneužívání jsou poměrně logické, dle praktických zkušeností i dostupných výzkumů (např. rozsáhlý mezinárodní výzkum EU Kids Online) jsou děti, respektive dospívající na sociálních sítích velmi aktivní, přitom si ovšem neuvědomují řadu rizik s tím spojených. Jako rodiče často nevíme, co děti na síti dělají, jen doufáme, že se „chovají správně“ a bezpečně. Už jsme jim přece řekli, že si mají „dávat pozor“. Ukázka toho, jak snadno může k ohrožení a zneužití dojít, jak málo jsou vůči němu děti odolné, jak snadno vstoupí do kontaktu s neznámým člověkem a pošlou mu i svoje intimní fotografie, je pro rodiče děsivá.  Najednou jsme konfrontováni s nebezpečím, které reálně hrozí, máme potřebu „něco udělat“ a riziku zneužití zabránit. A dospívající v kritickém věku 11-14 let, zejména dívky, ale nejen ony, jsou doopravdy velmi citlivé, potýkají se často s nízkým sebevědomím, a na první pohled laskavý a empatický zájem ze strany druhého pohlaví je pro ně velmi atraktivní, dodává jim pocitu žádoucnosti a zvyšuje tak sebevědomí. Je pro ně tedy lákavé, přes všechna varování, svodům podlehnout.

Pustit dětem takovýto film „jen tak“ bez předchozího upozornění je zásadně nevhodné, děti se mohou cítit šokované, vystrašené, zahlcené pocity, se kterými si nemusejí umět poradit. Film nesmí být prvním krokem debaty o nebezpečí zneužívání. Nepřipravenému dítěti může spíše ublížit. Pustit takový film či video bez přípravy má podobnou logiku, jako když dospívajícímu, o kterém si myslíme, že začíná sexuálně žít, řekneme něco ve smyslu „dávej si pozor, ať se nedostaneš do maléru“, aniž bychom s ním někdy probírali cokoliv jiného týkajícího se vztahů, sexuality apod.  A rodin, kde se to takhle děje, je pořád dost. Rodič cítí „ohrožení“, tak vyšle „varování“, motivované spíše svou potřebou než zájmy dítěte či dospívajícího. To není nejlepší.  

Jak tedy v rodině podpořit prevenci sexuálního zneužívání dětí, na internetu i jinde? Základem je věkově přiměřená a otevřená komunikace, pravdivé odpovědi na dětské dotazy a zájem o dítě. Sexuálním otázkám bychom se neměli vyhýbat, odmítat je či se tvářit, že je na ně dost času. Je vhodné, když se děti postupně seznamují s názvy pohlavních orgánů. Je také vhodné děti postupně seznamovat s rizikem zneužívání v jakékoliv podobě a učit je, jak mají reagovat v rizikových situacích, ideálně formou nácvikových her. (Náměty a tipy např. v naší knížce: Šilerová, L., Štěrbová, D., Prouzová Z.: Ty jsi holka, ty jsi kluk. C Press, 2017).  

Využívání internetu dětmi a dospívajícími je poměrně nová oblast, se kterou jako rodiče zatím nemáme historickou zkušenost. Je třeba přijmou fakt, že děti a zejména dospívající na internetu a sociálních sítích jsou, že internet běžně využívají, a získávají z něj řadu více či méně pravdivých informací. Nelze se k němu stavět jen jako ke zlu či riziku, je třeba ho chápat jako součást života, stejně jako kdysi bylo sledování televize či filmů z videopůjčovny. Můžeme využívání internetu omezit na únosnou dobu, ale nelze ho zakázat ani plně kontrolovat. Je vhodné znát přístupová hesla do emailů či sociálních sítí, ale ruku na srdce, čím více děti hlídáme a kontrolujeme, tím vynalézavější jsou v nacházení alternativních cest, zakládání dalších profilů apod.

Je tedy třeba se o využívání internetu a sociálních sítí s dětmi a dospívajícími bavit, zajímat se o to, co je tam láká, vyslechnout si zajímavosti, neodsoudit rovnou vše jako ztrátu času. A při tom informovat i o nebezpečí, které hrozí. Zároveň je vhodné s dětmi probrat a nastavit pravidla fungování na internetu a ta průběžně opakovat (tipy najdete např. v knížce: Eckertová, L., Seifertová, L.: Hustej internet. Praha, Petr Prchal, 2014).

Pokud jsme s dítětem již na tato témata mluvili, diskutovali pravidla používání internetu, je možné dětem podobný film pustit, s jejich souhlasem, dle individuálního vývoje tak okolo 10-11 let.  Věková hranice je však velmi individuální, je třeba přihlédnout ke zralosti dítěte, dosavadní komunikaci i citlivosti dítěte.  Film, video či trailer je vhodné sledovat společně s dětmi, jeho sledování uvést tak, že jsme již o podobných věcech mluvili, že bychom jim rádi ukázali zkušenosti jiných dětí a rodičů. Můžeme říci i to, že nás to zaujalo, jaké jsme u toho měli pocity my jako rodiče. Po sledování je důležité s dítětem mluvit, zeptat se na jeho pocity, na to, co jak to na něj působí, co si z toho odnáší.  

A pokud jsme toho jako rodiče pro bezpečí svých dětí na internetu zatím moc neudělali, je vhodné začít, přiměřeně věku. Zeptat se dětí na využívání internetu, sociálních sítí, zeptat se, jestli to probírají i ve škole, zjistit, co vědí, upozornit na rizika.  Klidně i říct, že jsme viděli takový film či video. A jak na nás zapůsobil, že jsme si možná taky sami neuvědomili, jak snadno může ke zneužití dojít a že není jednoduché se mu bránit. A zeptat, zda se chtějí také podívat.  A respektovat jejich volbu.

Jednoduše shrnuto, žádný podobný film vy neměl sloužit jako „výstřel“ bez varování, ale jako nástroj podporující komunikaci s dítětem, v tomto případě už spíše dospívajícím. U připravovaného filmu V síti je avizovaná i „dětská verze“ bez explicitně sexuálních scén, která bude jistě pro tyto účely více než vhodná. Všechny tyto materiály jsou velmi užitečné svou opravdovostí, názorností i schopností „vyburcovat“ rodiče, ale musejí být používány velmi citlivě, se zřetelem k osobnosti a zkušenostem dítěte i k celkovému vyznění komunikace v rámci rodiny.